Příběh paní B.
Po uvolnění a vstoupení do pyramidy si zvolí schody nahoru. Chodba… Stěny jsou oranžovohnědé, na zdi kachličky a dvě louče - na každé straně… Chodba je úzká, když roztáhnu ruce, dotknu se stěn... Vidím jedny dřevěné dveře... Normální vyřezávané dveře…
…Vstupuji do nich a vidím modrou, zelenou a na boku červenou barvu… Mám tělo, pánské boty… Jsem muž… Mám nějaké zelenohnědé kalhoty, z tenčí látky… Obyčejné, staré… Mám kostkovanou košili… Je mi kolem 30 let… Pořád vidím barvy… Jsem v místnosti… Dvě okna do půlkruhu, na zemi kachličky… Není to můj dům… Jsem zavřená ve věži… Že bych něco udělala??...
…Vidím chlupatou ruku a něco špičatého, je to moje ruka a do něčeho bodá… Do něčeho živého… Do zvířete… Nebo do velkého chlapa?? Ne,to ne… Mám strach… Je to nějaké velké zvíře… (Toto je jiný život... Je nutné ji vrátit zpět do života ve věži, znovu se vracíme do života v košili, proč byla jako muž ve věži)
…Sedím na zemi… Bolí mě břicho… Mám ty stejné kalhoty a košili, mám brňavku a tuhne mi obličej… Někdo mě zbil… Nějaký muž (v současné době její manžel)… Nenáviděla jsem ho… Asi jsem mu něco udělala… Zabila jsem mu někoho… Ano, zabila jsem mu jeho matku… Cítím, že mě přiškrcuje, on brečí a ptá se: "Proč?? Proč jsi mi zabila matku?"… Brečí… Bolí mě to, jak mě škrtí… Ale není mi ho líto… Přeji mu to… Mám pocit něco za něco… Ani mi nevadí, že mě škrtí… Ten mladý muž mi totiž někoho vzal… Proto jsem zabil jeho matku (jako pomstu)… Vzal mi lásku… Přebral mi lásku…
Kdo byl ta žena, koho jsi miloval?
…Vidím krásnou zrzavou ženu... Miloval jsem ji hodně… Má šaty... Ten mladý muž ji využil... Věděl, že jsem její partner, ale nezastavilo ho to, tak dlouho na ni naléhal, až podlehla, věděl, že s ním nechce nic mít, že miluje mě, ale vyhrožoval jí smrtí, tak mu podlehla...
Co se stalo pak?
…Vidím něco venku… Splav… Ta zrzavá dívka sedí na louce a kouká do vody… Chce si něco udělat… Já jsem někde v lese… Snažím se k ní dostat… Přijdu pozdě… Nemůžu ji zachránit…
…Cítím bolest a ztrátu… Ona má oči mého současného syna… Proto má pocit, že ho potřebuje neustále chránit!!!… Odpouštění té zrzavé dívce (malému synkovi), rozpouštění pocitu viny, že tehdy nepřišel (paní B.) včas... Objímáme se… Je to hezké, cítím klid a jsem v pohodě…
Protože je zde příliš emocí a bolesti, začínáme provádět odpouštění…
…Prosba o odpuštění … Omlouvám se matce toho mladého muže… Ona to chápe, rozumí tomu, proč se to tak stalo… Mám pocit smíru...
…Odpouštění sama sobě za to, že v pomstě zabila… Je mi divně…Došlo mi, že ten mladý muž je v tom životě můj bratr… A ta matka byla i moje matka… Co to ta naše společná matka zplodila? Můj bratr nectí rodinné vztahy, úctu, je podlý a sobecký… A já jsem vrah?? Matkovrah??? Odpouštění tomu mladému muži - bratrovi… Toto poznání rodinné tragédie jsme hodně pročišťovaly v linii všech jejich společných životů.
…Další odpouštění navzájem každý každému… Jsme smutní, ale i srovnaní… A smíření...
...Harmonizace všech… Prosím o klid, mír a odpuštění… Dokáže je s láskou všechny obejmout… Teď ještě zjišťuji, že ta zrzavá dívka byla těhotná (Miminko je jejich nynější dcera)… Objímám ji. Usmíváme se… Dcerka to pochopila… Slaďuje se s námi… Ze všech vyzařuje smíření…
...Provádíme harmonizaci energie vnitřní ženy… Paní B. „vidí“ éterický obraz ženy, krásný… Nádhera… Znak čarodějek... Moc tří… Znak trojúhelníku… Sladění…
Nakonec harmonizace čaker, návrat zpět do reality…