Příběh Tomáše
Po uvolnění a vstoupení do pyramidy si zvolí schody nahoru. Chodba… Bílá... Celá bílá… Vydlážděná normální chodba… Širší než rozpětí rukou… Okna nemá… Dlážděná podlaha. Vidím dveře, jsou vysoké, dřevěné, dvoukřídlé dveře, vyšší než normální, mají dvě mosazné kliky, jsou nevyřezávané, bez barvy... Dubové bez laku… Působí těžce… Nemám chuť je otevřít... Odpočítávání na pět, otvírání dveří… Vidím nohy... Jsou moje? Ano, jsem to já... V botech… Jsou mužské, mám modré kalhoty, bílou košili. Můžeš říct, kolik ti je let? Je mi 28 let… Jsem svobodný a jsem na poli… Procházím se… Někam jdu... Jdu bez cíle… Cítím se veselý… Mám radost z toho, že jsem venku… V přírodě… Předtím jsem byl někde doma… Žiji sám… Rodinu nemám… Nemám ani rodiče…
…Vracíme se cca do 15 let věku, abychom zjistili, kde má rodiče, co se stalo… Jsem na statku… Na dvoře… Je mi 15 let, jsem tam sám… V domě jsou všichni: otec, matka, sourozenci - 3 bratři… Mladší než já… Nejmladšímu je pět… Nejsme bohatí ani chudí… Žijeme si dobře… Rodiče nedokážu určit, zda je otec a matka ze současnosti… Nikdo z nich není ze současnosti… (prozatím je nepoznává). Pořád stojím na dvoře… (posílám ho dovnitř do domu…) Do domu jít nemůžu. Proč? Protože nechci jít dovnitř… Mám strach z otce, z jeho autority… Provedl jsem něco… Udělal jsem něco špatně… Přišel jsem pozdě na oběd… Radši nebudu jíst… Teď jsem zjistil, že můj otec je současný otec… A máma je moje máma (která mu zemřela v současném životě)… Mám ji moc rád, otce taky… Maminka není taková přísná jako táta, je moc hodná. Objímám se s mámou… Brečím… Ona se usmívá. On leží v pozici miminka… Je mi v jejím náručí moc dobře…
Provádíme odpouštění… Odpouštění mámě, že v tomto životě tak brzy odešla... Je mi zima… Přizveme na pomoc archanděly. Proudí ke mně láska… Už je mi teplo a krásně…
Vracíme se znovu do domu té situace… Sedím v místnosti u stolu… Chystáme se k obědu… Přišel jsem včas... Je to ten stejný den, nemám strach a táta je v pohodě… Necítím z něj žádný strach…
Posunuji ho dál v čase... Pořád stejný minulý život... Sklízíme úrodu... Jedeme s rodiči do města a sourozenci zůstávají doma… Jedeme na trh. Nechceme nic koupit ani prodat, vyjeli jsme jen tak mezi lidi… Bratři jsou doma sami… Je mi hodně dobře. Dojeli jsme domů… Vypřáhl jsem koně a odvedl je do stáje… Přišel jsem do kuchyně. Budeme večeřet… Večeře probíhá klidně… Máme kuře…
Přesun o dva roky dál…
Jsem doma… Rodiče jeli do města, bratři jsou ve škole, sedím u stolu... Čekám na rodiče a nemusím nic dělat, tak nic nedělám… Teď přijeli rodiče a bratři přišli ze školy… Budeme obědvat…
Žádné zásadní změny, proto se posouváme do okamžiku, kdy přišel o rodinu…
Jsem na dvoře… Je mi 20 let… Rodiče umřeli. Umřeli stářím, bratři jsou ve škole, starám se o ně sám, nemám žádnou partnerku, ani ženu… Snažím se, aby bratři měli co jíst, aby měli co na sebe, aby pokračovali ve studiu… Já jsem nestudoval. Když rodiče umřeli, tátovi bylo 69 let a mamince 54…
Nechybí ti? …Chybí, ale je to život, nezazlívám jim to… Nechce se s nimi potkat, byl s jejich smrtí smířený…
Máš partnerku? Ne… V současné době na to není čas… Je pro mě důležité postarat se o brášky… Staráš se o ně rád? … Je rozhořčený!!!!!! Pořád se o ně starám… I ve 22 letech… Vztah s bratry mám pořád dobrý...
Přesouváme se do věku 24 let… …Starám se už jen o dva bratry, nejstarší ze tří mladších sourozenců dostudoval a šel do města… Chtěl jít, tak jsem ho nechal… Nezklamal mě, ale nevím, jestli má rodinu… Moc se nevídáme… Spíš se nevídáme skoro vůbec.
Přesouváme se do 28 let… Jsem sám... Vracím ho zpět o dva roky do 26 let, hledáme událost, ve které se nějak rozloučil s bratry...
Jsem sám… Bratři umřeli na nemoc, doktoři mi neřekli, na jakou nemoc. Bylo jim 14 a 17 let… Ten, co je ve městě, tak žije... (Vybavil si, že je to jeho současný bratr)…
Proč umřeli bratři? Nějaká infekce, nebo nevyléčitelná nemoc?... Nevím, prostě se to stalo, neuměli je vyléčit…
Odpouštění bratrům bylo složité, zlobil se na ně za to, že odešli, že zemřeli. Zbylo po nich prázdno, neměl se o koho starat. Bral to jako křivdu od nich, že ho opustili. Po odpuštění… Jsem znovu na poli, je mi 28 let, na nikoho nečekám… Je to moje pole a patří k mému statku…
Žije tvůj bratr stále ve městě? Ano, žije a má rodinu, nezávidím mu… Občas přijede, vidím ho rád… Má jednoho syna, mám svého synovce rád…
Toužíš mít svoji rodinu? Ano, chci mít rodinu.
Není tam ale žádná dívka, která se mu líbí, nikdo… Posouváme se dál…
Jsem zase na poli, mám 31 let… Mám za ženu M. (nyní jeho bývalá přítelkyně)… Máme rodinu a máme jednu holčičku, je to moje dcera… (Nikdo ze současného života to není). Svoji ženu M. mám velmi rád, miluji ji…
A ona? …Nikdy jsem se jí neptal… Tak se jí zeptej… Ano miluje mě, vzala si mě z lásky… M. je znovu těhotná… Čeká druhé dítě… Pořád se milujeme… M. sedí u kolébky a já si hraji s dcerkou... Pohoda…
Posouvám ho dál v čase, děláme rekapitulaci dalšího dění v tomto životě… Naše první dcera má svatbu, druhá dcera úspěšně dokončila studium… My se ženou stárneme, máme se pořád rádi, obě dcery mají rodiny. Ta starší má syna… Už mám 68 let a M. 52 let… Slíbili jsme si lásku, dokud nás smrt nerozdělí………. Teď jsem pochopil, proč v tomto životě stále hledám tu opravdovou lásku…
Děláme celkovou harmonizace těla a čaker…
Pak návrat zpět do reálného těla a reálného data…
V současné době (cca 3 měsíce od terapie) má tento muž novou přítelkyni, se kterou je šťastný… ;-)